O montessori pedagogice


Montessori pedagogika vznikla v Itálii před více než 100 lety. První Dům dětí Marie Montessori založila v roce 1907 v Římě. Již v roce 1929 byla založena mezinárodní Montesori společnost (Association Montessori Internationale – AMI).

V dnešní době je tento způsob vzdělávání považován za alternativní, nicméně z této originální metody čerpají další pedagogické směry a proudy. Učitel ustupuje do pozadí a je “pouze” průvodcem v připraveném prostředí, kde dítě samo rozvíjí své potřeby.

Marie Montessori založila svou metodu na pozorování dětí při práci – hře. Objevila u dětí mimořádně silné a dlouhé soustředění na určitou činnost, jehož je schopné i velmi malé dítě. Při tomto zaujetí se dítě vnitřně rozvíjí a mění. Pro svobodné poznávání světa navrhla Marie Montessori pečlivě propracovaný systém pomůcek.

Při vzdělávání dětí metodou Marie Montessori chceme dětem pomoci být více a více nezávislé na pomoci dospělých. Učitel respektuje potřeby dětí a děti jsou podporovány v tom, aby rozuměly samy sobě a svým fyzickým, emocionálním i mentálním potřebám.

Montessori pomůcky se dětem stávají klíčem k poznání světa. Pro malé děti to jsou cvičení činností „praktického života“ vedoucí dítě k samostatnosti a pomůcky pro rozvoj smyslů, rozvoj řeči a rozvoj matematických schopností. U dětí školního věku získává zásadní postavení kosmická výchova. Jejím smyslem je poskytovat dětem povědomí o vzájemných vazbách člověka a přírodního prostředí, pochopení souvislostí a přispívat s vytváření zodpovědnosti každého jedince za důsledky jeho konání.

Vnitřní potřeba „něčemu se naučit“ se vyvíjí v tzv. senzitivních fázích. Jde o určitá období, v nichž je dítě zvlášť citlivé pro vnímání a chápání určitých jevů vnější reality. Jsou to např. senzitivní fáze pro rozvoj pohybových činností, řeči, morálního cítění atd. Úkolem vychovatele je připravovat podněty a prostředky specifické pro tyto fáze. Teprve když okolní edukační prostředí odpovídá vnitřním potřebám dítěte, může se uskutečňovat „normální“ výchova.

Charakteristické je slučování dětí různého věku a odmítání striktního rozdělování podle ročníků. V těchto věkově smíšených skupinách vzniká na základě harmonického soužití, spolupráce a vzájemné pomoci jednotlivců vědomí sociální jednoty, v níž je jedinec respektován ostatními subjekty a ve které se může bez překážek uplatňovat.

Copyright © 2016 4medvědi, z.ú.